Až se do vás ve švýcarských Alpách pustí zima, nasedněte na vlak a zajeďte se ohřát k palmám do Itálie. Na východě Švýcarska, v místech, kde hradbu velehor zdolává přes stejnojmenný průsmyk železniční trať Bernina, to zvládnete za pár desítek minut! Výlet Bernina Expressem však stojí za to nejen kvůli rychlému klimatickému skoku. Je to i technický unikát: převýšení bezmála dva kilometry tu vlaky zdolávají bez použití zubačky. Pomáhají jim k tomu originální řešení v podobě točitých tunelů a viaduktů. A právě tyto stavby patří, samozřejmě vedle velkolepého přírodního divadla za oknem, k největším divům trasy.
Pouť přitom začíná v historickém městě Chur, které se pyšní osm set roků starou katedrálou. Po cestě z města úzkokolejná trať Rhätské dráhy sleduje horní tok Rýna, který zahlédnete chvílemi po pravé ruce. Jen co vlak překoná dlouhatánský ocelový viadukt nad soutokem dvou ramen Rýna u Reichenau, trasa se stočí ze západního směru prudce na jih. Dravý proud průzračného Rýna teď můžete sledovat po levé ruce; při průjezdu nenápadným sídlem Rhäzüns, až do Thusis. Je to významná dopravní křižovatka, protože od zdejšího nádraží vyjíždějí poštovní autobusy všemi možnými směry do okolních hor, včetně cesty přes průsmyk sv. Bernarda do "italského" kantonu Ticino.
Bernina Express sleduje říčku Albula a pokračuje až do Filisuru, kde turisté nedočkavě vyhlížejí první z megahitů trasy: souprava prudce zatáčí doprava při jízdě po vysokánských obloucích Landwasser viaduktu a mizí v tunelu. Pokud stále marně čekáte na nějaké dramatické stoupání, vězte, že přijde co nevidět. Po pár dalších kilometrech, v obci Bergün, přichází na řadu mistrovský kus dávných stavitelů: úsek zvaný Albulabahn.
Při šplhání do zastávky Preda pomáhá vlaku překonat značný výškový rozdíl bez zubačky (na šesti kilometrech délky 416 výškových metrů) šest točitých tunelů a spousta odvážných viaduktů. Silnice, která zde železnici několikrát křižuje, je natolik strmá, že se na zimu uzavírá a slouží jako vyhledávaná sáňkařská dráha.
Jakmile vlak vystoupá do Predy, zmizí v šestikilometrovém tunelu Albula, jímž se dostane do Engadinu neboli údolí řeky Inn. Milionářské středisko Svatého Mořice však Bernina Express jedoucí z Churu míjí - pokračuje totiž "zkratkou" rovnou do Pontresiny. Prvním velkolepým "pozdravem" ze světa velehor bude po pár kilometrech ledovec Morteratsch. Vrchol výletu už je na dosah, vždyť z Morteratsche do průsmyku dojede vlak za pouhých dvacet minut.
Teprve na samém konci měsíční náhorní planiny s alpskými jezery různých barev, až uvidíte ceduli Ospizio Bernina, je to pravé místo: 2253 metrů nad mořem stojí nejvýše položené švýcarské nádraží konvenční železnice, tedy bez použití zubačky.
Po deseti minutách Bernina Express přijíždí k další úžasné vyhlídce na jiný ledovec. Koleje z Alp Grümu prudce klesají k Poschiavu a pak dál k Brusiu, vesničce v prudkém svahu, jež se pyšní dalším stavitelským unikátem: aby vlak i tady zdolal strmé klesání bez zubačky, postavili tu jedinečný kruhový viadukt, který opisuje zatáčku v plném úhlu 360 stupňů. Také už tu rostou palmy, třebaže ještě před hodinou jste měli na dosah ledovce. Místo divokou horskou krajinou projíždí Bernina Express v posledních kilometrech uličkami (trať tu často vede prostě po silnici) švýcarských a italských městeček se středomořskou atmosférou, až vás doveze do cílového Tirana, pouhých 429 metrů nad mořem.
