Džajpur je první pečlivě
naplánované město Indie. Město dříve bývalo hlavním městem království a na
strukturu města měl velký vliv vkus královské rodiny. Nad ostatní indická města
z předmoderní éry vyniká Džajpur především šířkou a pravidelností ulic, které
jsou rozloženy do šesti sektorů oddělených bulváry širokými 34 metrů. Městské části
jsou dále rozděleny sítí menších uliček.
Architektura města byla na svou
dobu velmi pokroková a patřila k nejlepším v Indii. Roku 1853 město
navštívil princ z Walesu a na uvítanou bylo celé město natřeno na růžovou
barvou, kterou je možné dodnes vidět na hlavních ulicích. Mezi nejvyhledávanější památky Jaipuru patří:
V 19. století se město začalo
razantně rozrůstat; roku 1900 činila jeho populace 160000 obyvatel. Městské
bulváry byly vydlážděny a osvětleny plynovými lampami. Město mělo několik
nemocnic. Jeho nejdůležitějšími průmyslovými odvětvími bylo zpracování kovů a
mramoru, o což se významně přičinila Umělecká škola založená roku 1868. K městu
patřily také tři vysoké školy včetně školy Sanskrtu (1865) a dívčí školy
(1867), která vznikla z iniciativy mahárádži Saváí Rám Singha II. Ve městě žila
i bohatá komunita místních bankéřů.
Palác větrů Hawa Mahal
Je jistě jednou z nejznámějších památek města. Jeho zajímavé průčelí, které má sedm podlaží, má maličká okénka, která prý v minulosti sloužila dvorním dámám místního mahárádže k pozorování pouličního shonu. Byl postavený v roce 1799 a je považován za jeden z nejreprezentativnějších příkladů rádžpútské architektury.
Vodní palác
Nachází se za opevněním starého města uprostřed velkého jezera. Byl postaven v letech 1743-1746 z mramoru na ostrůvku Džag Nivas, konrkétně na jezeru Pičola. Palác byl postaven ve vodě schválně, aby byl zajištěn přívod chladného vzduchu od vodní hladiny. Ač původně plnil palác funkci královského letního paláce, je nyní využíván jako pěti hvězdičkový hotel.
Městský palácový komplex
Leží na východním břehu jezera Pičola a skládá se z několika masivních kamenných paláců postavených v různých dobách po roce 1559. Jako hlavní vchod do komplexu nám slouží velká klenutá brána postavená roku 1725. Za ní vede cesta několika dvory na palácové terasy a do zahrad. V paláci se nachází Surádž Gokhda nebo-li místo, odkud mahárádžové v těžkých časech promlouvali k lidu. Nejpozoruhodnější palác je zcela určitě Chini Chitrashala, jehož stěny zdobí různé malby boha Krišny. Mnoho částí komplexu v dnešní době slouží jako muzea.
Observatoř Jantar Mantar
Jedná se o rozlehlé prostranství s různými kamennými sochami, které vrhají stíny, podle kterých se dříve počítal čas. Komplex byl vybudován roku 1728 na příkaz mahárádži Džaj Sinh. Jeho astronomická vášeň totiž mnohokrát převyšovala touhu po dobývání sousedních území. V komplexu najdeme nástroje pro měření polohy hvězd či výpočet ekliptiky. Nejzajímavějším nástrojem jsou však různě velké sluneční hodiny, přičemž ty největší mají asi 24 metrů vysoký kamenný gnómon, který vrhá stín na obloukovitou stupnici, kde se odečítá čas. Stupnice je několik desítek metrů dlouhá a dílky, kudy putuje stín, měří čas po dvou sekundách. Na tak velké stupnici urazí stín gnómonu za jednu hodinu skoro 4 metry.
<p Normal?="><span style=" white;?=" 10pt;=" Arial;="> </p></body>
</html></body>
</html>